Na pozici architekta, vedoucího tým odpovědný za návrh a realizaci střechy Olympijského stadionu v Londýně, jsem nastoupil na podzim 2013. Práce na střeše v té době ještě nezačaly, ale brzy bylo jasné, že pokud se má dodržet termín začátku mistrovství v ragby, musí se celý návrh úplně přepracovat (mistrovství světa v ragby jsme úspěšně stihli). Nový návrh střechy byl dokončen v prvních měsících roku 2014 a jednotlivé části se postupně posílaly do výroby v souladu s plánem stavby.

Původním plánem rekonstrukce bylo odebrat horní části stadionu a zmenšit tak jeho kapacitu na dvacet tisíc diváků. To ale neodpovídá standardům FIFA, anglické Premier league. Výsledkem by sice byl levnější stadion, ale ten by pak byl nesmyslně malý a nemohly by se tam konat fotbalové zápasy, ani jiné sportovní akce, a stadion by tak byl prázdný.

Jediným smysluplným řešením bylo vytvořit stadion vhodný pro všechny letní sporty (fotbal, ragby, kriket, baseball a atletiku). Původní střecha nevyhovovala z pohledu akustiky ani požadavku FIFA zastřešit všechna místa v hledišti. Nutností zkombinovat tyto požadavky vznikl návrh zavěšené střechy, která má až 72 metrovou délku, jde tedy o největší zavěšenou střechu s otvorem na světě. 

Ke změně kapacity z 20 tisíc na 54 tisíc, která ovlivnila stanovený rozpočet, se objevil další technický problém, původní sloupy bylo nutné nahradit silnějšími a v podstatě všechna použitá ocel se musela vyměnit. Během výměny původní hlavice nedoléhaly tak, jak jsme předpokládali, protože stavba nebyla připravena na nové zatížení. Hlavice se tak musely zesílit a mezery se musely vyplnit látkou, která se asi nejlépe dá přirovnat ke vteřinovému lepidlu. A nakonec se přidalo počasí. V každé přípravě počítáte s tím, že se nestaví úplně podle plánu a existují vcelku dlouhé rezervy. Pokud mělo zvednutí osvětlovacích věží trvat 8 týdnů, tak díky větru, ve kterém se zdvihat nedá, se doba zdvojnásobila na 16 týdnů a pak bylo samozřejmě nutné sehnat techniku a jeřáby za mnohem větší cenu než bylo plánováno.

Cena se vyšplhala na 193.9 milionů liber a překročila odhady asi o dvacet procent. Důležité je, že jsme jako tým dokázali projekt realizovat v daném termínu a během 18 měsíců od nového konceptu do otevření.

Jen pro pořádek trochu zjednodušeně uvedu, že každá stavba se zahajuje studií variant, zadáním projektu, kterým se pak řídí projektanti vytvářející dokumentaci v různých fázích a v různém stupni detailu, tak aby stavba byla navržena v zadané kvalitě. Tu hlídá a monitoruje projektový manažer zastupující investora. Pak se do výběru, tendru, hlásí různí zhotovitelé, kteří stavbu dodají a za projekt převezmou odpovědnost. V důsledku rychlého rozvoje technologií se pak ale stává, že se v zadání objevily požadavky, které se časem jeví jako překonané, například osvětlení LED je sice mnohem méně nákladné na provoz, ale ve starších zadáních se nemůže objevit prostě proto, že v době zadání neexistovalo.

Ne každý asi uslyší rád, že jedině pokud se dostatečně investuje do zadání a přípravy, pak je možné dobře práce zadat, dodat a především dosáhnout nízkých nákladů na provoz stavby. Tento přístup ale může znamenat to, že se mnohem víc prostředků spotřebuje na začátku příprav, a může vést k tomu, že k realizaci velkých projektů infrastruktury vůbec nedojde. Existují i různé formy financování jako PFI a PPP (Private Finance Initiative, Public Private Partnership), kdy se soukromý sektor podílí na financování nebo na realizaci projektu. Ukazuje se, že ale náklady mohou být dlouhodobě mnohem větší, než pokud se město nebo stát pustí do příprav samostatně.

Skutečné náklady se mohou výrazně snížit zapojením digitálních technologií. Především pomocí BIM metody digitálního návrhu a realizace (Building information modelling). Podle zpráv britské vlády tato metoda může ušetřit kolem 20 procent ceny stavby (Digital Built Britain 2014).

Během realizace Olympijského stadionu jsme spoléhali právě na metody BIM. Zjednodušeně se dá říct, že všechny komponenty stavby byly vymodelovány ve 3D do největšího detailu, včetně všech pantů a šroubů, a do výroby šly přesné počty jednotlivých dílů. Všechny kusy oceli se pak vyráběly přímo z těchto modelů. Modely sloužily i jako centrála pro seznamy jednotlivých dílů pro objednávku i audit a zároveň je lze využit pro efektivní provoz.

Pouze investicemi a uskutečněním velkých projektů se můžou města jako Praha nebo Londýn rozvíjet. Takové Investice do velkých projektů infrastruktury budou vždy vyžadovat dokonalou přípravu, a především kvalitní práci zadavatele stavby, spolu se zapojením moderních technologií navrhování a realizace. Tyto projekty mohou být úspěšné, jen pokud jsou podpořené dlouhodobou koncepcí zvyšováním standardů navrhování a realizace staveb, především z iniciativy na úrovni vlády ve spolupráci jak se stavebními firmami, tak veřejností a technologickými firmami.